Kategorie: Články

Novela směrnice. A co dál?

Dne 13. června vstupuje v účinnost novela směrnice 91/477/EHS. Kolem tohoto eurounijně-legislativního sprasku bylo popsáno již mnoho papíru a řečeno mnoho slov, přesto je vhodné něco k tomu říci i na tomto fóru.

Zavzpomínáme li si na již vzdálenou minulost, vybaví se nám relativně svobodná Evropa, svobodná i ve vztahu k právu řádných občanů nabývat a držet palné zbraně. Řada z nás pamatuje burzy v Belgii, kde se volně prodávaly opakovací zbraně vyrobené do roku 1945, které tam houfně skupovali především polští překupníci nebo nebo dokonce sama jezdila na nákupy do Rakouska k firmě Waffen Petronics a záviděla občanům Rakouska jejich právo, koupit si bez jakýchkoliv omezení , zkoušek či povolení dlouhou opakovací zbraň, s tím že ji později nabyvatel jen ohlásil místnímu četníkovi... Je pravda, že mezi státy západní Evropy byly i z tohoto pohledu rozdíly dané dějinným vývojem, Německo, resp. jeho obyvatelé si například nesly důsledky dvou prohraných světových válek i v této oblasti. Tento stav vycházel z politické koncepce "Západu" v období bipolárního světa, která byla postavena na ostrém protikladu mezi svobodným "západem" nesvobodným komunistickým "Východem". A byla to svoboda, čemu Západ ve své idelogické rétorice i své ekonomické úspěchy a nich plynoucí blahobyt ve srovnání s s životní úrovní občanů v tak zvaných lidových demokraciích. Je pravda, že i v této době byly na Západě uzavírány pro oblast nabývání a držení zbraní občany dohody, například Evropské smlouvy č.101 - Evropská konvence o kontrole nabývání a držení palných zbraní jednotlivými osobami - v roce 1987, ale zde šlo pouze o evidence a sdílení informací v rámci EHS.

Za zlomový můžeme označit rok 1989. Se zánikem komunistického bloku zanikla na Západě i potřeba udržování Evropy jako výkladní skříně svobody a na Západě se začaly objevovat první známky totalitního vládnutí. Takovým prvním projevem byla i nám dobře známá směrnice 91/477/ EHS, která byla koncipována jako "minimální regulace v prostoru EU", kde každý členský stát může dále prohlubovat zákazy a omezení dle libosti. Směrnice stanovila podmínky pro nabývání a držení zbraní v členských zemích EU, nošení a používání zbraní ponechává na vnitrostátní legislativě členských zemí. I přes výhrady uvedené výše a nesmyslný, excesní zákaz používání expanzního střeliva do krátkých zbraní s důsledkem zvýšeného ohrožení nezúčastněných osob, je směrnici 91/477/EHS nutno považovat za relativně smysluplný text... Bohužel, svoboda v Evropě je likvidována salámovou metodou a zde šlo však jen o první nakrojení salámu. Pokusy o novelizaci této směrnice s cílem prohloubit zákazy a omezení můžeme registrovat již někdy kolem roku 2003, i když v kuloárech se o "potřebě" novely hovořilo již někdy v letech 1999 a 2000, tedy v době, kdy u nás probíhala usilovná snaha skupiny vlivných jedinců o totální odzbrojení populace, kterou ve dvou případech zastavila až Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Odůvodňování potřeby novely směrnice je postaveno na zneužívání legálních zbraní, kriminalitě (s legálními zbraněmi), či terorismu (s legálními zbraněmi)... Vše je pochopitelně jen a jen lež. Legální zbraně nejsou užívány k páchání trestné činnosti a žádný zákon omezující legální zbraně neovlivní jejich zneužívání. Prakticky každý zločinec, který chce páchat trestnou činnost se zbraní si ji zajistí z nelegálních zdrojů. Nutnost správného nastavení zákona, který neumožní legálně získat zbraně kriminálníkům či teroristům, nebo třeba i psychopatům není dána věcnými důvody (zbraň si ,

budou li o to stát seženou jinak), ale důvody morálními, tedy aby stát neparticipoval na páchání zla, mnohdy s tragickými důsledky třeba výběrem DPH. Obdoba je třeba problém (opět morální) s legalizací prostituce....

 

Ten skutečný důvod, proč se tak má dít definoval již před mnoha lety spisovatel a velký vizionář George Orwell:

 

George Orwell

George Orwell (1903-1950)

 

Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.


 

Orwell definuje "pušku", je to výrok starý nějakých 70 let, je třeba chápat kontext doby. Kdyby žil nyní definoval by dlouhou samonabíjecí zbraň - tedy jedinou ruční palnou zbraň, kterou se může cti dbalý občan postavit moci, která se utrhne ze řetězu,,, Toto je tedy také odpověď, proč současné útoky na toto právo primárně směřují právě proti dlouhým samonabíjecím zbraním. - samozřejmě, další skupiny zbraní budou systémem salámové metody následovat, iluze, si dělat nemůžeme.... Argument, že tyto zbraně používají také "teroristé" absolutně neobstojí. není dáno jejich výběrem, ale skutečností, že těchto zbraní je na černém trhu díky konfliktům a tím spojeným rabováním vojenských arzenálů (Jugoslávie, nyní Ukrajina) nadbytek, jsou dostupné a levné a zločin, pochopitelně jde tou nejsnažší cestou...

Je i pravda, že došlo k excesům v některých členských státech, kdy byly na trh volně uváděny reálně ostré zbraně pod maskou např. zbraní expanzních, či zbraní "Flobert". Ani to však nemohl být důvod k novelizaci směrnice, neboť tyto případech se nejednalo o "využití" mezer ve směrnici, které by bylo nutno zalepit, ale o její tvrdé obcházení spojené se selháním, zřejmě v důsledku korupce, mechanismů členského státu, dlouhodobě v rámci struktur EU známé a nijak neřešené...


 


 

Nezbývá než konstatovat, že EU v nynější podobě je nástrojem globálního vládnutí.

Legislativní úsilí zaměřené na odzbrojení obyvatelstva, namířené proti legálním zbraním v rukou bezúhonných občanů, je sice drobným, nicméně velmi důležitým segmentem budování totalitního světa a nemá ni společného s důvody, které jsou pro tyto aktivity uměle generovány.

Děj probíhá kontinuálně v rámci komplexního procesu ztráty práv a svobod občanů, nelze jej oddělit nebo vyčlenit od ostatních útoků na práva, svobody, způsob života evropanů, na evropskou kulturu a civilizaci.

Vlastní proces novelizace můžeme popsat tak, že v roce 2008 proběhla "malá" novela směrnice, jejímž obsahem bylo "drobné zpřísňování" bez výrazného vlivu na domácí legislativu. Především ztratila svůj původní význam kategorie zbraní "D", tedy dlouhé, jednoranové s hlavní bez vývrtu.. (kategorie zbraní "D"ve směrnici a v zákoně 119/2002 Sb. jsou definovány jinak, nelze to plést..)

Snaha o novelizaci, která vstupuje v účinnost nyní, je spojováno se jménem Cecilie Malmstrom coby lidové komisařky vnitra EU, v letech 2012 až 2013, tento návrh byl již jednoznačným útokem na možnost nabývat a vlastnit především dlouhé samonabíjecí zbraně, ale setkal se s takovým odporem veřejnosti, že bylo rozhodnuto jej nechat "uzrát" a byl znovuoprášen a doplněn novou rétorikou na sklonku roku 2015. Jako vrchní maskovací síť posloužily teroristické útoky ve Francii.

Původní předložený návrh byl v průběhu roku 2016 modifikován - zčásti v pozitivním, zčásti v negativním smyslu do formy tak zvaného "kompromisu" ze dne 16.12.2016, která byla předložena poslancům v Evropském parlamentu k hlasování. Čeští europoslanci ve spolupráci s odborníky (naši Asociaci nevyjímaje) zpracovali k textu řadu pozměňovacích návrhů, jako pokus udělat ze směrnice kvalitní právní normu, ale při vlastním hlasování dne 14.3. 2017 nebyly žádné, tedy ani ty "české", pozměňovací návrhy vůbec připuštěny k hlasování. Tento postup, stejně jako přehlasování České republiky a Polska v Radě a naprosté ignorování negativního stanoviska České republiky po celou dobu tohoto procesu bylo umožněno postupem daným Lisabonským diktátem. Zde je více než vhodné připomenout statečný odpor prezidenta Václava Klause proti tomuto diktátu i připomenout úlohu domácích zrádců, typické V. kolony, která právě kvůli tomu prezidenta republiky napadala, osočovala, urážela a dokonce došlo po sovětském vzoru k pokusu o zneužití psychiatrie k odstranění nepohodlného politika , v podobě návrhu k jeho prohlášení za duševně nemocného.

 

 

Přijatá novela je podrobována kritice především proto, že představuje útok na práva a svobody občanů a výrazně ohrožuje bezpečnost v Evropě. Pokud jde o ta práva a svobody, v text novely nalezneme článek 31 ve znění:

(31)

Tato směrnice dodržuje základní lidská práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

 

Abychom si přiblížili význam tohoto ustanovení, podívejme se jaká to vlastně Evropané vzhlem k obsahu novely směrnice práva mají:

Listina základních práv EU (výňatek):

 

Článek 17

Právo na vlastnictví

1.   Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.

2.   Duševní vlastnictví je chráněno.


 

Článek 20

Rovnost před zákonem

Před zákonem jsou si všichni rovni.

Článek 21

Zákaz diskriminace

1.   Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

2.   V oblasti působnosti Smluv, a aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, se zakazuje jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.

A jelikož jsme Češi, nezapomeňme na součást našeho ústavního pořádku:

Listina základních práv a svobod (výňatek) (zák. 2/1993 Sb.)

Čl. 11

(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.

(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.


 

A zapamatujme si tyto texty, pro další rozklíčování významu této novely....


 

Co se mění a co nám to tedy vlastně na novele nejvíce a vadí?

Jsou to především ta ustanovení, která buď přímo omezují (již existující) vlastnictví, nerespektují rovnost občanů před zákonem, kdy některým přiznávají méně práv než jiným, přikazují kriminalizovat legální vlastníky určitých druhů zbraní nebo jsou rizikem pro další odzbrojovací proces do budoucna, jako je tomu u článku 7:

 

článek 7 se mění takto:

a)

v odstavci 4 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

Povolení k držení palné zbraně se pravidelně přezkoumává, nejpozději každých pět let. Povolení může být obnoveno nebo prodlouženo, jsou-li nadále splněny podmínky, na jejichž základě bylo uděleno.“;

 

Přikazuje, aby Česká republika reálně omezila platnost zbrojních průkazů a zbrojních licencí na 5 let. To by samo o sobě nebyl takový problém, 10ti letou platnost zde nemáme tak dlouho a 5 let by byl de facto návrat ke stavu, který příliš nevadil, ale v novele směrnice nalezneme i články 13a a 17 ve znění:

 

15)

Článek 13a se nahrazuje tímto:

Článek 13a

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 13 odst. 5 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

 

 

 

 

18)

Článek 17 se nahrazuje tímto:

Článek 17

Do 14. září 2020 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice, včetně kontroly účinnosti jejích ustanovení, případně doprovázenou legislativními návrhy týkajícími se zejména kategorií palných zbraní uvedených v příloze I a otázek uplatňování systému pro evropský zbrojní pas, označování a dopadů nových technologií, jako je 3D tisk, využívání kódu pro rychlou odpověď (QR) a využívání radiofrekvenční identifikace (RFID).“

 

Jde o jakési "bianco šeky" do budoucna . A to už může být sakra problém... Z dějin víme, že prvním krokem nacistů po nástupu k moci byla pro oblast civilních zbraní jejich úplná registrace... Sám Goebbels se tím chlubil ve svém projevu... To už v EU máme za sebou. A co bylo dál ve vztahu k Židům, dávno před Osvětimí a Majdankem i Norimberskými zákony? Rozhodnutí neprodlužovat jim zbrojní průkazy...

 

 

 

Problém rekategorizace, grandfathering:

 

Novela směrnice zavedla nové kategorie zakázaných zbraní, A6, A7 a A8. Jde o zbraně dosud kategorizovaná jako kat. B.

Jde o zbraně samonabíjecí, přestavěné ze samočinných (A6), se zásobovacím ústrojím s kapacitou vyšší než 10 ran (dlouhé) nebo 20 ran (krátké) ( A7) a se sklopnou pažbou, kdy po sklopení zůstane zbraň střelbychopná a je kratší než 600 mm (A8).

Do budoucna bude nabytí zbraní kat. A6 a A7 vázáno na sportovní činnost v uznávaném střeleckém svazu a aktivní činnost v disciplině pro takovou zbraň a to nejméně 1 rok., Nabytí zbraně kat. A8 bude možné jen na klasickou výjimku jako jakoukoliv jinou zbraň kat. A. Pro současné vlastníky těchto zbraní zavádí novela směrnice pro členské státy možnost tak zvaného "grandfatheringu", ovšem v pojetí, které odporuje ustanovení Listiny základních práv EU a tedy i článku 31 směrnice, jde především o znehodnocení majetku občanů, omezení práv vlastníka a zpochybnění práva dědiců. Další, neméně závažný problém grandfatheringu v pojetí novely směrnice je i to, že umožňuje ochranu "grandfatheringem" jen na ty zbraně, které jsou ke dni 13.6.2017 zaregistrovány, ty které budou registrovány v ČR po tomto datu až do dne účinnosti implementačního zákona jsou v právním vakuu. Stát musí ve smyslu platného zákona 119/2002 Sb. vydávat povolení na jejich nabytí, ale ve smyslu směrnice nemůže následně pokrýt grandfatheringem, a současně je ani nemůže vyvlastnit za náhradu, neboť neunese břemeno doložení veřejného zájmu na tomto vyvlastnění.

 

 

 

 

Rekategorizace znehodnocených zbraní a dlouhých zbraní s drážkovaným vývrtem (repliky):

 

Novela směrnice rekategorizuje i další zbraně. Jde především o zbraně znehodnocené, které nově řadí do kat C. a repliky dlouhých historických zbraní, které jsou rovněž řazeny do kat. C, byť ty které mají hlaveň hladkou mají určitý odklad (uvedení na trh počínaje dnem 14.9.2018).

 

 

 

 

Implementace novely směrnice:

 

Implementovat - jednoznačná povinnost pro členské státy dle dikce novely směrnice

základní implementační lhůta 15 měsíců, počíná běžet dnem účinnosti novely, tedy 13.6.2017

z textu novely :

Článek 2

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 14. září 2018. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku uvedou členské státy v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 4 odst. 3 a 4 směrnice 91/477/EHS ve znění této směrnice do 14. prosince 2019. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. (pozn. evidence)

3.   Opatření přijatá členskými státy podle odstavců 1 a 2 musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

4.   Bez ohledu na odstavec 1 mohou členské státy v případě palných zbraní nabytých před 14. září 2018 pozastavit uplatňování požadavku na ohlašování palných zbraní zařazených do kategorie C bodů 5, 6 nebo 7 do 14. března 2021.

(pozn. :přestavby na expanzní, znehodnocené dle nař. 2407,dlouhé, jednoranové s hladkým vývrtem - bez ohledu na zápal, uvedené na trh po 14.09.2018)

5.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

 

Část politiků i veřejnosti vznesla požadavek neimplementovat - to je však politicky velmi obtížně splnitelné... Jediné skutečné řešení problému je odchod ČR z EU!

 

 

V ČR "implementace" vlastně reálně již začala- jinak než si EU představuje:

V PS PČR je nyní projednáván tisk 1021, kterým je novelizován úst. zákon 110/1998 Sb. s tímto navrženým textem:

 

ÚSTAVNÍ ZÁKON

ze dne ………………. 2017,

kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

Čl. I

Změna ústavního zákona o bezpečnosti České republiky

V čl. 3 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, se doplňuje odstavec 3, který zní:

 

(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“.

 

Tato novela je předmětem kritiky či určitého odmítání jak ze strany expertů pro oblast ústavního práva , kteří zdůrazňují nutnost stability ústavních zákonů a nemožnost provádění jejich účelových změn, tak ze strany zbraňových legislativců, kteří naopak říkají, že text je pouze deklaratorní a bez další doprovodné legislativy nemá pro občany žádný praktický význam. To vše je pravda, ale návrh novely zákona 110/1998 Sb. význam má, a to obrovský. Jde o to, že Evropská unie ve své směrnici vůbec neuvažuje o tom, že by občané vůbec mohli použít své legálně držené zbraně pro svoji obranu, pro obranu svých bližních, svého majetku. Zločinecká filosofie EU je o tom, že říká občanům, ještě chvilku si s těmi zbraněmi hrajte na střelnicích nebo v honitbách , stejně vám je sebereme a my rozhodneme kdy a jak. Když vás budou zabíjet, znásilňovat vaše ženy, zapalovat vám domy a auta, tak si to musíte nechat líbit, musíte umírat, protože my to tak chceme. A do toho přijde ministr vnitra s poslanci a svými úředníky z bezvýznamného protektorátu a řekne tomu NE, umírejte si, když chcete, u nás se ale budeme bránit. Nelze pohybovat o tom, že všichni. kdo novelu tohoto zákona iniciovali a zasazují se o její přijetí získali od struktur globálního vládnutí cejch a ponesou za svoji statečnost důsledky, nejméně v podobě dehonestace ve sdělovacích prostředcích, které přirozeně tyto struktury ovládají.

 

 

Podání žaloby ČR k Soudnímu dvoru Evropské unie

Česká republika se rozhodla novelu směrnice zažalovat u Soudního dvora Evropské unie.

Je faktem, že ČR disponuje pro oblast tohoto segmentu legislativy odbornou špičkou (OBP MV ČR), je však otázka do jaké míry bude Soudní dvůr schopen odborné argumenty akceptovat a ocenit kvalitu zpracování materiálu a do jaké míry bude jeho rozhodování v úrovni "politické".

V současné době je projednáván na úrovni vlády ČR materiál ukládající MV zajistit splnění tohoto úkolu.

Lze očekávat, že s odůvodněním na rozpor směrnice se zásadou proporcionality a se zásadou zákazu diskriminace bude obsahem žaloby:

 

  • neodůvodněný a reálně neaplikovatelný zákaz některých samonabíjecích zbraní a zásobníků (převod z kat. B do A6, A7 a A8)


 

  • nutnost registrace doposud volně držených zbraní, s nimiž je spojeno pouze minimální bezpečnostní riziko (u nás znehodnocené zbraně, moderní reprodukce historických zbraní)


 

  • ústavně neaplikovatelné pojetí ustanovení o "grandfatheringu"


 

  • Švýcarskou výjmku


 

  • nesmyslný trest za "nález" nepovoleného zásobníku...


 


 


 

Cíl, který by Česká republika chtěla dosáhnout je zrušení (derogace) novely směrnice jako celku, je zde však i riziko, že by mohlo dojít pouze ke zrušení některých ustanovení (v duchu, "ano, ten grandfathering je opravdu diskriminační, tak vám ho tedy rušíme) a tedy zhoršení již tak hrozivého stavu... Pro dokreslení možných absurdních konců uvedu, že si vzpomínám si na poradu , někdy v roce 1998, v rámci přípravy textu pozdějšího zákona 119/2002 Sb., kdy jakýsi "aktivista- ochránce práv duševně nemocných" chtěl chránit jejich práva tak, že prezentoval pochopení pro to, že opravdu nemohou mít nárok vlastnit zbraně, ale proto, aby nebyli diskriminováni, tak je třeba zbraně sebrat všem... Zeptal jsem se ho, zda v rámci této filosofie bude prosazovat i sebrání pilotních licencí, řidičských průkazů a rozpuštění policie, na to mi však již neodpověděl...

AVPZS a její stanovisko na další proces "implementace":

 

Skutečné řešení (tohoto, a řady dalších problémů) odchod ČR z EU. EU v současném pojetí je nástrojem totalitní formy globálního vládnutí a je nereformovatelná. AVPZS je organizace odborná, nepolitická, a odchod ČR z EU je krok výlučně politický.

 

První návrh na implementaci ze strany AVPZS byl již zpracován. (" jakási kreativní" odpověď na "kreativní" novelu směrnice). Důvodem pro návrh okamžité implmentace s užitím § 90, byla především skutečnost, že novelizovaná směrnice neumožňuje členským státům užití ustanovení o gradfatheringu pro zbraně nově kategorizované do kat. A6, A7, a A8, zaregistrované po účinnosti novely směrnice (13.6.2017) a vytváří tak značnou právní nejistotu pro stát i pro vlastníky zbraní.

 

Je třeba si uvědomit, že novelu směrnice nelze v žádném případě implementovat, tak, aby nedošlo porušení některých jejích ustanovení či porušení čl. 31 ve vztahu k LZP EU či LZPS. Texty se vzájemně vylučují.

 

Pro (vynucenou) implementaci novely směrnice do české legislativy se bude AVPZS v legislativním procesu snažit prosazovat:

 

- pojmout směrnicí nařízený přezkum povolení (5 let) pro držení zbraně jako pouze doložení

zdravotního stavu, s tím, že odborná způsobilost je dána složením zkoušky a udržováním

kvalifikace (platného ZP, ZL) a spolehlivost a bezúhonnost je prověřována trvale, on line Policií

ČR a při jejich ztrátě Policie ČR rovnou koná...

 

- gradfathering pojmout výlučně "na zbraň" (tak jako byl pojat v USA ve vztahu k zákazu full-auto

zbraní), toto pojetí neodpovídá sice zcela dikci směrnice (čl. 7, 4a), ale odpovídá dikci směrnice v

bodu 31, jiné pojetí grandfatheringu povede vždy k porušení bodu 31) ve znění:

(31)

Tato směrnice dodržuje základní lidská práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

Jiný výklad ustanovení o "grandfatheringu" by byl např. rovněž v rozporu i se článkem 11, bod 1 LPS a dále je i pro stát a společnost význaným rizikem, kdy by došlo k odlivu velkého množství legálních zbraní do ilegální sféry (především formou zatajování pozůstalostí).

 

Příklad takové implementace do naší legislativy:

Přechodná ustanovení:

Na samonabíjecí zbraně zařazené v kategorii B, včetně jejich příslušenství, které tento zákon rekategorizuje z kategorie B do kategorie A, které byly ke dni účinnosti tohoto zákona řádně zaevidovány v Centrálním registru zbraní se dále hledí podle právní úpravy účinné ke dni 13.6.2017.

 

 

- zpracovat jasnou definici co je zbraň kat. A6 ve vztahu k zákonu 22 /1997 Sb. (o tech.

požadavcích na výrobky - definuje výrobce, dovozce uvedení na trh dle směrnic a pod.) a

evidencím (CRZ) - praxi to bude znamenat, že v ČR reálně žádné zbraně kat. A6 nejsou...

- striktně dodržet znění směrnice, pokud jde o zařazení znehodnocených zbraní do kat. C (tedy

pouze ty, které jsou znehodnoceny v souladu s ust. nař. 2015/2403)

- zajistit zvláštní režim pro zbraně kat. C - znehodnocené dle nař. 2015/2403 (přechovávání mimo

trezor, bez ZP)

- nevytvořit žádný prostor pro jakoukoliv kriminalizaci současných vlastníků dlouhých zbraní s

drážkovaným vývrtem zařazených dle současné dikce zák.119/2002 Sb. do kat. D (perkus a pod.)

v příloze směrnice nedošlo ke změně definice, jde pouze o změnu výkladu pojmu...)

- využít prostor daný novelou směrnice k dekriminalizaci majitelů replik historických perkusních

revolverů (využít absence definice těchto zbraní v příloze směrnice v kategoriích A, B, C)

 

- přijetí jednoznačných ustanovení případné povinnosti náhrady škod ve spravedlivé výši legálním

vlastníkům, pro všechny případy vyvlastnění nebo omezení vlastnictví jejich zákonně nabytého

majetku, včetně řádného odůvodnění "veřejného zájmu" na tomto vyvlastnění nebo omezení

vlastnických práv pro případy, kdyby došlo ke snížení ceny zbraní novelou směrnice

rekategorizovaných nemožnosti tyto zbraně nabýt (např. děděním), nemožnosti je užívat dosud

obvyklým způsobem (dekorace) atd...

 

V ČR máme velmi špatnou zkušenost s tím, jak stát pohrdá majetkovými právy občanů (arizace majetku nacisty, znárodňování, rozkulačování komunisty, ale bohužel v polistopadovém období stát např. vytvořil cca 400 tis. kriminálníků z řádných vlastníků perkusních revoleverů (cca 16000 zaregistrováno) a znovu tyto lidi kriminalizoval v době, kdy došlo k opravě zbabrané definice historické zbraně v zákoně 119/2002 Sb.... Opět bez náhrady.

Úředník státu, slyší li o povinnosti nahrazovat škody, které fyzické či právnické osobě působí svojí mnohdy absurdní, nesmyslnou či zlomyslnou činností se zpravidla chová jako čert pokropený svěcenou vodou... To je třeba změnit, nejlépe tak, že vědomí povinnosti náhrady škod, jej od od úmyslu poškodit občana či firmu od tohoto úmyslu od prvopočátku odradí.

 

AVPZS zastává názor, že je nanejvýš vhodné zachovat současný zákon 119/2002 Sb., jde o vyhovující právní normu jakých máme ve světě pro oblast civilních zbraní velmi málo... Připomíná, že zákon 223/1852 ŘZ (zbrojní patent) reálně platil 86 let, a to období největšího vývoje a vynálezů o oblasti ručních palných zbraní! A fungoval!

 

Thomas Jefferson


Vydáno: 9.6.2017 9:30 | 
Přečteno: 241x

 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.